Akupunktura je důležitou součastí čínského tradičního lékařství. Na začátku byla jen léčivým prostředkem a postupně se stala vědou. Akupunktura je vědou lékařské techniky výzkumné akupunktury, aplikačního pravidla diagnozy a základní teorie. Akupunktura má dlouhou historii. Ve staré knize bylo napsáno o léčbě kamennou jehlou. Kamenná jehla vznikla v době před rokem 8000 až 4000. Čína objevila takovou jehlu v archeologii. V době Jara a Podzimu ( 770 – 476 př.n.l.) existovali lékáři.
Od doby Válčících státu do dynastie západní Han (476 – 25 př.n.l.) s rozvojem techniky tavení železa se postupně popularizovala kovová jehla. V době Východních Han a v době třích států měli lékaří akupunkturu a byla sestavena speciální kniha o akupunktuře. V letech 256 – 589 se akupunktura rozšířila do Koreje, Japonska a dalších zemí.
V době dynastií Sui a Tang (581 – 907) se akupunktura stala speciální vědou a ve vzdělávacím systému byl zřízen obor akupunktury. V 16. století se rozšířila do Evropy. Ale v dynastii Qing lékaři věnovali větší pozornost lékům než akupunktuře, v určité míře bránili rozvoji akupunktury.
V současnosti má oddělení akupunktury 2000 čínských nemocnic.