Základní teorie čínské medicíny je teorií o životní činnosti lidského těla a pravidlech změny choroby. Hlavní obsah této teorie je fyziologie Yin a Yang, dalších pět prvků, jako kov, voda, dřevo, oheň a země, vliv astronomie, metorologie a změny podnebí na zdraví člověka a choroby, přičina nemoce, příležitost choroby, způsob léčení a prevence.
Yin a Yang patří do kategorii čínské starobylé filozofie. Obyvatelé cestou pozorování rozporů jevů postupně povýšili pojetí rozporů na kategorii Yin Yang a pomocí Yin a Yang vysvětlovali změnu hnutí předmětů. Relativní rovnováha protikladného sjednocení je základem k udržení a zajištění normální činnosti člověka a naopak dojde k vzniku nemoce člověka a vlivu normální činnosti života.
Základní princip, podle kterého pohlíží tradiční čínská medicína na člověka a vůbec svět jako takový, je učení o yin a yangu. Všechny jevy, události a věci můžeme rozdělit na yinové a yangové. K yin patří vše, co je hmotné, pasivní, kalné, temné, klidné, chladné, vlhké, jde o ženský princip. K yangu řadíme vše aktivní, čisté, světlé, pohyblivé, teplé, suché, jde o mužský princip. Yin a yang jsou vzájemně protikladné, ale přitom navzájem obsahují zárodek svého opaku. Například den je povahy yangové, ale odpoledne a navečer již přibývá yinové složky, je to tedy yin v yangu. Analogicky noc patří k yin, ale v její druhé polovině postupně narůstá yangový podíl, jde tedy o yang v yin. Yin a yang v sebe plynule přecházejí – po dni vždy následuje noc a naopak.
Rovnováha mezi yin a yangem v organismu je základní podmínkou pro uchování zdraví. Čínská medicína tedy vnímá každou nemoc jako disharmonii mezi těmito dvěma složkami, přičemž může jít o jejich nadbytek nebo nedostatek.
Při léčbě již vzniklých onemocnění pak lékař opět využívá učení o yin a yangu – stanoví podle něj povahu onemocnění a zaměří svou léčbu.
Z uvedeného vyplývá i hlavní zásada, jak nemocem předcházet. Musíme se snažit udržovat yin a yang v rovnováze, žít harmonicky, v souladu s přírodou a jejími zákony. Důležité je správné stravování, cvičení a zejména emoce – vyvážený psychický stav.
Dalším základem teorie tradiční čínské medicíny je učení o pěti prvcích, kterými jsou:
- dřevo (mu)
- oheň (huo)
- země (tu)
- kov (yin)
- voda (shui)
I tyto prvky jsou výsledkem interakce mezi yin a yangem. Ke každému prvku pak můžeme přiřadit určitou barvu, chuť, roční období, období života, světovou stranu, tělesný orgán, emoci apod.
V souladu s uvedeným patří ke dřevu jaro, k ohni léto, k zemi pozdní léto, ke kovu podzim a k vodě zima.
Léčební způsoby čínské medicíny
Sledováním nemocného, posloucháním, čicháním, dotekem a rozhovorem s nemocným a jeho blízkými se chce lékař všestranně seznámit s jeho životem a získat více informací o něm, aby mohl nemocného léčit. Lékaři při klimatické diagnoze vždy používají nasledujících prostředků, dívat se na nemocného, čichat, ptát se a pohladit tepnu. Tyto čtyři diagnozy mají zvláštní úlohu, při klinické diagnoze je třeba komplexně použivat, pak správně potvrdit nemoc, kterou dostal pacient.
Dívat se na nemocného
Dívat se na nemocného je dalším způsobem léčení podle vnitřnosti a tepny, vnější tělo člověka těsně souvisí s jeho vnitřnostmi. Pokud se změnila funkce vnitřních orgánů člověka, tak se to to nevyhnutelně projeví na vnějších změnách na těle člověka, v obličeji. Z toho lze vyčíst jakou nemocí trpí.
Čichat nemocného
Čichat nemocného je také způsobem léčení, podle zvuku a hlasu nemocného a pachu jeho vnitřností lze zjistit, jakou nemoc má. Podle zvuku je třeba zjistit, který orgán a vnitřnosti se změnily i podle zvuku, dychání, kašlání a dalších příznaků.
Pach má dva druhy, jeden je od pacienta, druhý je z místnosti pacienta.
Vyptávat se nemocného
Další způsob léčení je, zeptat se pacienta a jeho známých, jak nemoc dostal, jaký byl stav, jak léčil. Hlavní je zjistit, jaký je pacientův denní režim, pracovní prostředi, stravování a manželský stav, s cílem získat co nejvíce informací ohledně pacienta.
Pohladit tepnu pacienta
Další způsob léčení je pohladit tepnu pacietna. Pohladit tepnu pacienta se dělí na dvě části, pohladit tepnu pacienta a tlačit část těla nemocného. Pohladit tepnu nemocného znamená zjistit změnu tepny a seznámit se se změnami vnitřností. Tlačit nemocného je tlačení nějaké části nemocného rukou, aby seznámil změnu regionální části s cílem zjistit nemocného, který má vážnou a nevážnou nemoc.