Historie medicíny národa Han v čínské tradiční medicíně je nejdelší a nejbohatší a je prověřena praxí a teorií. Tato tradiční medicína se zrodila u Žluté řeky a vytvořila svůj vědecký systém. V procesu dlouhodobého rozvoje čínské medicíny se objevilo mnoho známých lékařů, důležitých škol a známých děl.
Léčitelství existovalo v Číně před 3000 lety a tehdy bylo známo přes 10 chorob. Za dynastie Zhou se používaly některé postupy určování diagnózy, jako sledovat nemocného, čichat nemocného, vyptávat se nemocného a měřit jeho puls, léčebné způsoby, léčivé byliny, akupunktura a operace. V době dynastií Qin a Han vzniklo systématické a teoretické dílo s názvem „Vnitřní medicína pro cisáře“. Bylo to první klasické dílo o teorii čínské medicíny. Další dílo o teorii tyfusu a hypochondrie, kde se popisovaly diagnozy a léčební zásady zmíněných nemocí, položilo základ rozvoje klinického lékařství pro budoucí generace. Chirurgie v období dynastie Han měla poměrně vysokou úroveň. Známý lékař Hua Tuo prováděl operace pacientů pod narkózou. V letech 220-589 a v letech 581-960 bylo již dosaženo velkých úspěchů v diagnóze tepny. Známý lékař Wang Su ve svém díle shrnul 24 diagnóz tepen. Tato kniha měla vliv nejen na čínskou medicinu, ale rozšířila se i do zahraničí.
Existovala již díla o akupunktuře a známé knihy o výrobě léků z léčivých bylin, kniha o chirurgii, kniha o příčinách chorob, kniha o pediatrii a první díla o medicíně na světě a další předpisy. Pokud jde o studium medicíny, za dynastie Song (960-1279), došlo k důležité reformě ve výuce akupunktury. Byly vyrobeny dvě bronzové sochy pro praktikanty, na kterých se posluchači medicíny učili akupunktuře. To mělo velký vliv na další rozvoj akupunktury.
Za dynastie Ming (1368-1644) už existovalo studium samostatného oboru infekčních nemocí jako tyfus a mor. Od dynastie Ming začala do Číny pronikat západní medicína. Skupina lékařů navrhla, aby se čínská medicína spojila se západní medicínou.
Tradiční čínská medicína po celou historii hrála důležitou roli v životě Číňanů. Poskytovala informace o diagnostice, léčbě bežných problémů a nemocí a zdůrazňovala prevenci. Asi před 700 lety ztratila Evropa čtvrtinu své populace v důsledku morové epidemie. Čínu také zasáhly mnohokrát morové rány, ale neutrpěla takové obrovské ztráty, právě díky tradiční čínské medicíně.
Tradiční čínská medicína je především výsledkem praktických zkušeností lékařů a je stále zralejší a kompaktnější s rozvojem medicínské praxe. Starověké medicínské praktiky lze vystopovat až do doby kamenné. Například v neolitických zásobárnách potravy byly nalezeny některé materiály, jenž ulehčovaly nebo léčily nemoce. Rozžhavený kámen zabalený do zvířecí kůže například měl ulevit bolestem. Tento objev naznačuje počátky požehování čínskými bylinami (moxibustion). Teorie ťing-luo, o hlavních a vedlejších energetických kanálech, se vyvinula právě z používání kamenných nástrojů. Lidé objevili, že bolest na jednom místě ustoupí, když se tlačí na určitou část těla.
Před více než 2000 roky byla napsána Tradiční medicína Žlutého císaře (The Medical Classic of the Yellow Emperor). Podle legendy, tato kniha byla výsledkem diskuzí mezi Žlutým císařem a jeho podřízeným Čchi Po o prevenci proti nemocem a péči o zdraví. Toto dílo, které je teoretickým základem tradiční čínské medicíny a povinnou četbou pro posluchače medicíny a odborníky v Číně, nabízí úplný výklad pitvy, fyziologie, patologie a diagnostiky, prevence a léčby nemocí. Skoro ve stejné době se objevilo i nejstarší farmakologické dílo v Číně Šen-nungova tradiční medicína (Shennong herb Root Classic). Proveřen dlouhými stoletími lékařské praxe a moderní vědou, popis účinku většiny z 365 uvedených rostlin je až neuvěřitelně přesný.
Na konci dynastie Východní Chan (25-220) v Nanjangu v provincii Chenan propukl mor. Mladý muž jménem Čang Čung-ťiung, který byl svědkem toho, jak smrt zkosila 130 členů jeho rodiny se rozhodl, že se bude věnovat studiu medicíny. Po letech studia starověkých knížek a různých lékařských škol a s bohatými lékařskými zkušenostmi, Čang napsal jednu z nejpozoruhodnějších knížek v historii tradiční čínské medicíny Pojednání o chladem vyvolaných nemocí (The Treatise of Cold-Induced Diseases). V období dynastie Západní Ťin (265-316), Chuang-fu Mi vydal dílo Tradiční akupunktura a požehování čínskými bylinami (A Classic of Acupuncture and Moxibustion), nejstarší knížku o akupunktuře nalezenou doposud v Číně. V ní Huang-fu jménuje 349 bodů pro každý kanál, jejich přesné umístění, indikace a způsoby manipulace a tím dalekosáhlým způsobem ovlivnil moderní akupunkturu.
V období Sui (581-618) a Tchang (618-907), díky stabilitě a prosperitě státu, tradiční čínská medicína zaznamenala obrovský rozvoj.
V roce 657 byla na žádost císařského paláce vydána a kompilována knížka o medicíně, známá pod názvem Léčiva dynastie Tchang (Materia Medica of Tang dynasty). Byl to první seznam léků, oficiálně schválených císařským dvorem v Číně a ve světě vůbec.
Sun S’ miao, významný lékařský praktik v době dynastie Tchang, zasvětil veškerý svůj čas a energii lékařské praxi a studiu. Svými velkolepými díly Lidský život je dražší než tisíc zlatých ingotů a S účinkem jednoho receptu to můžeš udělat, přispěl výrazným podílem k léčení nemocí, pocházejících z podvýživy, tím, že doporučoval chaluhy lidem se strumou žijícím v horských oblastech nebo lidem trpícím noční slepotou zase doporučoval zvířecí játra.
V průběhu dynastie Sung (960-1279) se tradiční čínské medicíně dostalo značné pozornosti od císařského dvoru a byl založen Císařský úřad medicíny, nejvyšší instituce pro výchovu lékařských talentů. Za vlády dynastie Ťin (1115-1234) a dynastie Jüan (1206-1368) se v rámci tradiční čínské medicíny objevilo mnoho škol.
Za dynastie Ming (1368-1644), Li Š’čen, jeden z největších čínských přírodovědců, strávil 27 let psaním díla Stručný přehled léčiv (The Compendiumof Materia Medica), která je hodnověrnou reflexí praxe. Obsahuje seznam asi 1892 různých bylin a přes 10.000 receptů.
Již v 11. století, tradiční čínská medicína začala používat vakcinaci proti něštovicím a široce se angažovala v imunologii. Mezi 17. a 19. stoletím v boji proti infekčním nemocem, alespoň jedna ze škol tradiční čínské medicíny odhalila pravdu a přinesla vzácný poznatek o přenosu nemoci, zejména horečnatých nemoci. Wu jou-sing (1582-1652), slavný lékař vyvinul koncepci, podle které některé nemoci způsobují tzv. nakažlivé činitele, jež nazval ličchi neboli jedovatými faktory. Není pochyb o tom, že jeho teorie je obrovským skokem, když vezmeme v úvahu, že v 17. století lidé jěště něvěděli nic o bakterii. Za dynastie Čching (1644-1911) tradiční čínská medicina dosáhla vrcholu. Po 2000 letech vývoje tvoří dnes tradiční čínská medicína kompaktný celek.