V tibetské medicíně síla lung odpovídá síle váta v indické medicíně. Základním konceptem je pohyb, dech, chlad. V tibetské medicíně síla thidpa odpovídá síle pitta v indické medicíně. Základním konceptem je metabolismus, trávení, oheň. V tibetské medicíně síla bäkän odpovídá síle kapha v indické medicíně. Základním konceptem je omezování, mazání, vlhkost.
Nerovnováha těchto sil se projevuje určitými příznaky a zjišťuje se vyšetřením pulsu, jazyka a moči. K diagnóze slouží také poznatky o tom, kde a jak pacient denně žije, případně jaké sezónní vlivy na něj působí.
Tibetská diagnostika pulsu je zřejmě odvozena od čínského systému, avšak metoda zjišťování pulsu a interpretace jsou odlišné. Diagnostika jazyka je na rozdíl od čínského systému zjednodušena. Například dlouhá onemocnění jsou charakterizována červeným a povlečeným jazykem. Nerovnováha síly thidpa se projevuje nažloutlým jazykem. Nerovnováha síly bäkän se projevuje našedlým a vlhkým jazykem.
Vyšetření moči je v tibetském systému jedinečné a zřejmě bylo převzato z Persie. Lékař zkoumá barvu, množství par, množství sedimentů, zápach a pěnu první ranní moči.
Tradiční tibetská léčiva jsou popsána spíše pomocí onemocnění a příznaků, které mají léčit, než pomocí jejich vlastností a vlivů na základní síly. Například několik popisů substancí pro léčení plic se zabývá zejména charakteristickými příznaky (kašel, barva vykašlávaného hlenu, horečka, vzhled krku a podobně). Dále je důležité vědět, zda onemocnění je svojí povahou horké nebo studené, k jakému porušení rovnováhy tří základních sil došlo a za jakých okolností.
Základní síly mohou být buď nedostatečné a vyžadují doplnění a posílení, nebo naopak jsou nadbytečné a vyžadují odstranění a potlačení. Pokud chceme porovnat tibetskou a čínskou tradiční medicínu, pak tibetský pojem lung zhruba odpovídá konceptu qi a „větru“, pojem thidpa odpovídá konceptu „ohni“ a „žlučníku“ a pojem bäkän odpovídá vlhkosti, prvku „země“ a hlenu.