Hořčík je jedním z dalších makrominerálů, který se podílí na veškerých tělesných funkcích. Zároveň je také jedním z minerálů, které nemohou být jinými minerály nahrazeny. Je součástí mnoha enzymů. V přírodě se hořčík vyskytuje jako důležitá součást chlorofylu, přítomného v zelených částech rostlin.

Hořčík je spolu s vápníkem nezbytný pro tvorbu kostí a zubů.

Nedostatkem hořčíku trpíme v dnešní době skoro všichni, a to převážně z důvodu nízké konzumace potravin, jež ho obsahují. Na vině je také stres, konzumace alkoholu a nadměrná fyzická aktivita, které způsobují rychlé vyčerpání zásob v organismu. Nedostatek hořčíku se projevuje výbušností, podrážděností, únavou a ztuhlými svaly, později depresemi či halucinacemi.

Při nedostatku hořčíku odcházejí z těla i zásoby vápníku, což v dlouhodobějším horizontu může způsobit lámavost a ztrátu zubů, řídnutí a lámavost kostí a pomalé hojení zlomenin.

Mezi jeho základní přírodní zdroje patří:

zelené části rostlin, luštěniny, banány, brambory, lískové ořechy a mandle, sója, pohanka a minerální vody, např. Magnesia.

Doporučená denní dávka hořčíku je 280–400 mg u dospělých, 40–80 mg u dětí ve věku 1-3 roky, 120mg u dětí ve věku 4-6 let a 170 mg u dětí ve věku 7-10 let.